Učitelky, které doprovodily skupinu žáků naší školy na výměnný pobyt do Španělska, sepsaly své autentické zážitky, které si můžete přečíst ve třech pokračováních článků s názvem Zápisky z cest 1 až 3:

29.10.

Po probdělé noci způsobené u některých strachem ze zesilujícího vichru, u jiných nervozitou z neznámého jsme se všichni šťastně shledali na letišti Václava Havla na Terminálu 2.  Oproti nám pí.úč. Martina Dlouhá vstala naprosto do pohody. Po vydatné snídani v posteli si v klidu zabalila a téměř nic ji netrápilo, neb věděla, že stále více zesilující vichr, který kulminoval právě v čase NAŠEHO odletu se do jejího nočního odjezdu zcela uklidní.

Veškeré letištní kontroly nás nebyly schopny zastavit a tak jsme se ještě narychlo stihli před naloděním vyfotit a vzhůru do víru silících vichrů jsme, někteří s hlasitým projevem, jiní zcela oněmělí hrůzou vyrazili směr La Coruňa.

Neustálé sílící severozápadní proudění větru jistě narušilo jinak velmi pevnou psychiku českých větrem ošlehaných pilotů. Nicméně i přesto musím podotknout, že start zvládli na jedničku, i když mě poněkud připomněl má dětská léta na Matějské zvláště jednu specifickou atrakci (centrifugu).

Přestup v Madridu se nesl v duchu "Mekáče" a téměř 15-ti minutového sprintu přes celé letiště Barajas ke "gejtu", který se nám na začátku nezdál tak vzdálený, nicméně s každou přibívající minutou a bránou v nedohlednu a prudícím nápisem last call jsme se s jazykem na vestě VČAS nalodili. Už nás čekala jen hodina a čtvrt letu.

Přistání v La Coruni

Naštěstí všichni našli svá zavazadla a pomalu se začali hroutit z představy, že za minutu je převezme úplně cizí rodina a někteří dokonce z té představy zapomněli veškerá doposud naučená španělská slovíčka, možná i anglická a nakonec i česká. Pí.úč. Martina Viková zachovala chladnou hlavu a všem oznámila, že je seřeže, pokud se nevzchopí a ať si vezmou svá zavazadla a jdou.

 Setkání na letišti

Vše se neslo v duchu komunikace tj. body language, zapojeny byli: mimické svaly, ruce, někdy i nohy a samozřejmě ústa. Nesměla chybět společná fotka. Než se pí.uč. Martina Viková stačila vzpamatovat z hromadného vítání, všechny děti se rozjely se svými novými rodinami pryč. Prvotní pocit osamělosti vystřídal pocit euforie. Cerveza, hotel a spánek.

 ......pojďme se však na chvíli vrátit k pí.uč. Martině Dlouhé.

 Poměrně pohodový den vystřídaly jisté stresové momenty, které vypadaly asi následovně: 

1.  v letadle nikdo nemluví česky (pouze španělsky popř. anglicky)
2. v příletové hale v Barceloně překvapivě nebyl nikdo, kdo by poradil s hledáním tranzitního hotelu
3. zaměstnanci letiště vůbec netuší, že nějaký hotel na letišti je

Hurááá hotel nalezen...

30.10.

... spánek krátký a neklidný, alespoň něco. Ráno poklidný průnik letištěm ke gateu. Pohodový let do La Coruni s krásným výhledem. Zavazadlo dorazilo a za exitem čekal odvoz.

Autorky: Martiny V. a D.